Reference a recenze klientů | Outdoor Survival

Přežít — podcast, který vám otevře oči

Podcast FocusOn, ve kterém Amar Ibrahim zpovídá odborníky ze světa přežití, bezpečnosti a krizových situací. Každá epizoda je syrový rozhovor o tom, co funguje — v terénu i v životě.

Svět, který jsme znali, se bortí. A to nejhorší teprve přijde, říká geolog Cílek

Současné krize nejsou podle geologa a popularizátora vědy Václava Cílka izolovanými událostmi, ale součástí hlubší proměny světového řádu. V pořadu Přežít na platformě FocusOn upozorňuje, že Evropa vstoupila do období zvýšené nestability, ...v němž se mohou kumulovat geopolitické konflikty, výpadky infrastruktury i společenské napětí. Podle něj by stát, firmy i domácnosti měly počítat s tím, že krizové situace budou v příštích letech častější.

00:00 – Strategie Číny: Podrobení bez války a hrozba blackoutu
01:06 – Úvod: Svět se mění a lidé mají strach
01:44 – První rada Václava Cílka: Soustřeďte se na to, co můžete změnit
02:22 – Cykly chaosu a budování nového světového řádu
04:53 – Tři typy budoucích konfliktů: Rusko, Írán a Čína
06:26 – Kybernetické hrozby a sběr dat o naší infrastruktuře
07:32 – Riziko další pandemie v roce 2030 a ochrana klíčových profesí
08:44 – Extrémní výkyvy počasí a potravinová bezpečnost
09:49 – Psychohygiena jako základ přežití v době negace
11:53 – Prediktivní historie: Proč historie pomáhá pochopit dnešek
14:52 – Proč technická řešení selhávají na nepochopení kultury
17:02 – Vodní krize jako motor konfliktů na Blízkém východě
19:15 – Proč národy krachují: Extraktivní vs. inkluzivní instituce
21:32 – Síla synergie a význam rodinných firem
23:38 – Čemu věřit v moři (dez)informací a princip "Zero Trust"
28:48 – Bitcoin a nejasnost současné ekonomické situace
30:11 – Co mít doma v "krizové skříni" pro případ blackoutu
34:30 – Příprava not pro krizi: Co dělat, když dojde k nejhoršímu

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/svet-ktery-jsme-znali-se-borti-a-to-nejhorsi-teprve-prijde-rika-geolog-cilek/

Podle Václava Cílka dnes svět prochází obdobím zásadní přeměny mocenského uspořádání. Přirovnává jej k historickým momentům, kdy se měnily dominantní světové velmoci a vznikal nový geopolitický řád.

„Něco v nás si uvědomuje, že svět, tak jak jsme ho znali, se bortí,“ říká Cílek. Právě období, kdy staré struktury slábnou a nové ještě nejsou pevně etablované, bývá podle něj historicky spojeno s vyšší mírou nestability a nejistoty.

Konflikt s Čínou může Evropu zasáhnout přes infrastrukturu

Jedním z nejrizikovějších scénářů je podle Cílka případný konflikt mezi Spojenými státy a Čínou. Česká republika by podle něj nemusela být zasažena přímo, dopady by se však mohly projevit skrze infrastrukturu. „V okamžiku konfliktu s Čínou si myslím, že první věc, která nám hrozí, je blackout,“ upozorňuje.

Vedle energetiky zmiňuje také ohrožení logistických a dodavatelských řetězců, na nichž je evropská ekonomika silně závislá.

Další pandemie může přijít kolem roku 2030

Dalším rizikem je podle Cílka možnost nové pandemie. Odkazuje přitom na odborné odhady, podle nichž se větší pandemické vlny mohou opakovat přibližně v desetiletých cyklech.

„Typicky to chodí po deseti letech, takže okolo roku 2030 může dojít k nějaké další vlně,“ říká. Zároveň upozorňuje, že přesné načasování ani sílu další pandemie nelze předvídat.

Potraviny a voda jako bezpečnostní faktor

Významným tématem budoucnosti bude podle Cílka i potravinová a vodní bezpečnost. Rostoucí klimatická nestabilita může ovlivnit produkci potravin i dostupnost základních zdrojů.

„Nevíme, co udělá abnormálně studená zima nebo extrémně teplé léto s potravinami,“ upozorňuje. Domácnosti by proto měly být připravenější než dnes.

Íránský konflikt může trvat dekády

Napětí na Blízkém východě nevnímá Cílek jako krátkodobou epizodu. Situaci v Íránu podle něj čeká dlouhodobá destabilizace.

„Nějaký typ konfliktu se v Íránu potáhne dalších deset nebo dvacet let,“ odhaduje. Za významný faktor označuje zejména boj o zdroje a nedostatek vody v regionu.

Strategie „Zero Trust“: Nevěřte ničemu, ověřujte vše

V moři dezinformací a agenturních zpráv, které tvoří 80 % toho, co vidíme v televizi, je těžké se zorientovat. Cílek doporučuje metodu hackerů: Zero Trust (nulová důvěra). Sám sleduje protichůdná média jako Fox News a CNN nebo Jerusalem Post a Al Arabiya, aby si udělal obrázek o tom, jak je realita ohýbána z obou stran.

Cílek upozorňuje také na vyšší křehkost moderního finančního systému. Digitalizace podle něj výrazně zrychlila schopnost lidí reagovat na finanční paniku. „Stačí elektronické bankovnictví a během minuty může zareagovat půl milionu lidí,“ říká. To zvyšuje pravděpodobnost, že se lokální problém může velmi rychle změnit v širší systémovou krizi.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Proč Václav Cílek očekává, že konflikt v Íránu může trvat ještě 10 až 20 let?
Jak přesně by mohl případný konflikt s Čínou způsobit blackout v Evropě?
Proč podle něj další pandemie nemusí být nereálným scénářem?
Jakou roli hraje voda a potravinová bezpečnost v budoucích konfliktech?
Proč jsou podle něj mezilidské vztahy důležitější než samotné zásoby?Ukázat více

Svět, který jsme znali, se bortí. A to nejhorší teprve přijde, říká geolog Cílek

Současné krize nejsou podle geologa a popularizátora vědy Václava ...

Chyba znamená smrt. Nejvíc úrazů způsobí chování, do 300 seskoků se pořád učíte, říká parašutista

Více než 6400 seskoků, zkušenosti od roku 1985 a extrémní disciplíny, ...

Více než 6400 seskoků, zkušenosti od roku 1985 a extrémní disciplíny, kde chyba znamená smrt. Instruktor parašutismu Pavel Blahout v pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje ekonomiku i rizika tohoto ...oboru. Jeden seskok může stát přes 2000 korun, padák vyjde na více než 200 tisíc a největší hrozbou dnes nejsou technologie, ale nezkušenost lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ říká.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/chyba-znamena-smrt-nejvic-urazu-zpusobi-chovani-do-300-seskoku-se-porad-ucite-rika-parasutista/

Moderátor v úvodu připomíná Blahoutovy zkušenosti, které jsou v českém prostředí nadstandardní. „Mám za sebou 6421 seskoků,“ říká instruktor, který skáče od roku 1985. S tím souvisí i finanční náročnost celého oboru. Moderní vybavení není levné a vstupní investice může být pro začátečníky překážkou. „Armádní padák stál 210 tisíc korun i s DPH,“ popisuje.

Samotný seskok pak stojí další tisíce korun. „Jen letenka na seskok stála 2300 korun,“ dodává. Parašutismus tak podle něj patří mezi finančně náročné koníčky, kde se náklady kumulují s každým dalším skokem.

Kolik vydrží padák a jak funguje „technická“

Vedle ceny vybavení hraje roli i jeho životnost a pravidelná kontrola. Padák podle Blahouta vydrží při správném zacházení výrazně déle, než uvádějí oficiální normy.
„Když se s ním zachází slušně, vydrží klidně 1000 seskoků,“ říká. Zároveň ale musí pravidelně procházet kontrolou.

„Každé dva roky musí projít technickou kontrolou,“ dodává. Rozdíly jsou také mezi typy padáků – moderní „křídla“ jsou rychlá a dobře řiditelná, zatímco starší kulaté padáky jsou stabilnější, ale hůře ovladatelné.

Největší riziko: rychlé padáky a nezkušenost

Zásadním tématem rozhovoru jsou rizika. Podle Blahouta dnes neplynou primárně z techniky, ale z chování lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ upozorňuje. Problémem je především nedostatek zkušeností. „Do 300 seskoků se parašutista pořád učí,“ říká.

Mnoho začátečníků ale podle něj přechází příliš brzy na menší a rychlejší padáky, které mají výrazně vyšší přistávací rychlost. „Když to nezvládneš, je to jako vyskočit z auta v osmdesátce,“ popisuje.

Extrémní disciplíny: chyba znamená smrt

Rozhovor se dotýká i extrémních disciplín, jako je například tzv. swooping. Ten spočívá v tom, že parašutista ve vysoké rychlosti prolétává těsně nad zemí nebo vodní hladinou. „Když nevyplaveš včas, zapíchneš se do země. V 95 % případů jsi mrtvý,“ říká Blahout.

Podle něj jde o disciplínu, která vyžaduje tisíce seskoků zkušeností, přesto ji zkoušejí i méně zkušení skokani.

Tandem není bez rizika: problémem může být klient

Specifickou kapitolou jsou tandemové seskoky, které jsou pro veřejnost nejdostupnější. Zatímco technicky jde o relativně bezpečnou aktivitu, riziko představuje samotný pasažér. „Když dostane panický strach, má neuvěřitelnou sílu,“ říká.

Instruktor pak musí situaci zvládnout ve vzduchu během několika sekund. „Musel jsem pasažéra i udeřit, aby se uklidnil,“ popisuje extrémní zkušenost.

Kolik je parašutistů a jak funguje výcvik

V Česku se parašutismu věnuje relativně malá komunita. „Registrovaných parašutistů je zhruba 1200 až 1300,“ uvádí. Výcvik má jasně danou strukturu a postupné úrovně.

Například:
kategorie A: 25 seskoků
kategorie B: 50 seskoků
kategorie C: samostatný parašutista

Od určité úrovně už může skokan fungovat bez instruktora.

Regulace, ceny a dostupnost: parašutismus jako služba

Parašutismus je dnes zároveň službou, kterou si může koupit prakticky kdokoliv. Stačí splnit základní podmínky a podepsat prohlášení o zdravotním stavu. Zároveň ale roste regulace – například seskoky mimo letiště vyžadují povolení úřadů. „Musíš požádat zhruba 14 dní dopředu,“ popisuje.

Problém dneška: rychlokvašení instruktoři

Jedním z nejkritičtějších momentů rozhovoru je kvalita výcviku. Podle Blahouta se dnes instruktoři školí příliš rychle a bez dostatečných zkušeností. „Dneska je to tragédie,“ říká otevřeně. Varuje, že pokud se trend nezmění, může se zvýšit počet nehod. „Myslím si, že mrtvých bude přibývat,“ dodává.

Adrenalin versus zkušenost

Závěrem Blahout upozorňuje na zásadní rozdíl mezi realitou a tím, co lidé vidí na sociálních sítích.

Extrémní výkony, které působí jednoduše, jsou výsledkem tisíců seskoků. „Lidé vidí videa, ale nevidí, kolik zkušeností za tím je,“ naznačuje. Parašutismus tak zůstává oborem, kde rozhodují především zkušenosti, disciplína a respekt k riziku.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak přesně probíhá výcvik parašutisty od prvního seskoku po samostatné skákání?
Jaké jsou nejčastější chyby začátečníků a proč vedou k nehodám?
Co se děje, když se při seskoku neotevře hlavní padák?
Jak fungují extrémní disciplíny jako swooping nebo base jump?
Jaké situace mohou nastat při tandemovém seskoku a jak je instruktor řeší?Ukázat více

Co se opravdu děje, když turista dělá problém před hradní stráží? Nejsme figuríny, říká desátník

Mnoho lidí si myslí, že práce Hradní stráže znamená pouze stát v ...

Mnoho lidí si myslí, že práce Hradní stráže znamená pouze stát v uniformě na nádvoří Pražského hradu. Ve skutečnosti jde o mnohem komplexnější službu, která zahrnuje ochranu prezidenta, zabezpečení historických ...objektů i spolupráci s policií při bezpečnostních incidentech. V pořadu Přežít na platformě FocusOn o tom mluvil desátník Hradní stráže Petr Liška, který popsal náborové podmínky, každodenní režim služby i situace, kdy musí vojáci reagovat na potenciální hrozby.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/co-se-opravdu-deje-kdyz-turista-dela-problem-pred-hradni-strazi-nejsme-figuriny-rika-desatnik/

Hradní stráž bývá často spojována především s ceremoniálními funkcemi, například střídáním stráží na Pražském hradě nebo doprovodem státních návštěv. Podle Petra Lišky je ale realita služby mnohem širší.

„Lidé si často myslí, že je to jen o tom stát v budce. Ve skutečnosti je ta práce mnohem pestřejší a zahrnuje řadu bezpečnostních úkolů,“ říká. Hradní stráž je vojenský útvar Armády České republiky, který zajišťuje především ochranu sídel prezidenta republiky.

Kromě Pražského hradu působí vojáci také v prezidentském zámku v Lánech a v zahradách Pražského hradu. „Máme to rozdělené na tři hlavní místa – Pražský hrad, hradní zahrady a Lány. Vojáci se mezi nimi střídají podle služby,“ popisuje Liška. Práce tak zahrnuje nejen reprezentaci státu, ale i reálnou bezpečnostní službu.

Nábor: výška minimálně 175 centimetrů

Specifické jsou také požadavky na nové členy jednotky. Hradní stráž má jasně definovaná kritéria, která musí uchazeči splnit. „Výška je u nás mezi 175 a 195 centimetry,“ vysvětluje Liška. Další podmínkou je věk. „Věk je od 18 do 35 let, protože chceme, aby byli vojáci fyzicky aktivní,“ říká.

Vedle fyzických parametrů musí uchazeči splnit také zdravotní způsobilost, bezpečnostní prověrky a bezúhonnost. Podle Lišky jde o standardní požadavky pro službu v ozbrojených složkách.

Cesta do Hradní stráže ale často vede přes jiné části armády nebo bezpečnostních složek. Sám Liška popisuje, že před vstupem do jednotky prošel několika civilními zaměstnáními a službou v armádě i aktivních zálohách. „Chtěl jsem státu něco vrátit. V rodině máme policisty i vojáky, takže to byla přirozená cesta,“ říká.

Čtyři pevná stanoviště a hodiny ve službě

Jedním z nejviditelnějších prvků služby jsou pevná čestná stanoviště, kde vojáci stojí před zraky turistů. Na Pražském hradě jsou podle Lišky čtyři. Na těchto místech vojáci stojí v přesně definovaných intervalech. Služba ale není jen o nehybném stání. „Ta hodina služby může být fyzicky náročná. V létě je problém velké horko, v zimě zase mráz,“ říká Liška.
Pokud teploty překročí určitou hranici, může být služba upravena. „Když je opravdu velké teplo, vojáky stáhneme, protože hrozí dehydratace nebo kolaps,“ vysvětluje.
Bezpečnostní služba: podezřelé tašky i chemické hrozby

Vedle reprezentace plní Hradní stráž také bezpečnostní úkoly. Vojáci musí být připraveni reagovat například na podezřelá zavazadla nebo nestandardní chování návštěvníků. „Nikdy nevíte, co je v nějaké tašce. Může tam být jen oblečení, ale může to být i bezpečnostní problém,“ říká Liška.

Proto jsou vojáci školeni i v oblasti první pomoci a krizových situací. „Máme zdravotnické kurzy a také specialisty například na chemické hrozby,“ vysvětluje. Hradní stráž zároveň spolupracuje s policií. Vnitřní prostory Pražského hradu totiž primárně chrání policisté z Útvaru ochrany prezidenta republiky.

Motorkáři, psovodi i hudebníci

Hradní stráž není pouze jednotkou pěších vojáků. Její struktura je mnohem širší. „Máme vlastní hudebníky, motorkáře, rotu zabezpečení a také psovody,“ říká Liška.

Motorkáři například doprovázejí státní návštěvy nebo významné státní ceremonie. Psovodi zase zajišťují kontrolu prostoru a bezpečnostní opatření při větších akcích. Podle Lišky jde o velmi různorodou službu, která umožňuje vojákům specializaci podle jejich schopností.

Čest hlídat státní symboly

Součástí služby jsou také historické a symbolické momenty. Jedním z nich je například ochrana korunovačních klenotů při jejich vystavení. „Člověk se dostane velmi blízko věcem, které jsou spojené s historií našeho státu po staletí. Je to určitá čest,“ říká Liška.

Podle něj právě tyto momenty připomínají vojákům, že jejich práce má nejen bezpečnostní, ale i symbolický význam. „Potkat prezidenta nebo stát u takových státních symbolů je něco, co člověk nezažije v každé práci,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak vypadá běžný den vojáka Hradní stráže na Pražském hradě?
Jak probíhá výcvik nových členů Hradní stráže a jak dlouho trvá?
Jaké situace musí vojáci řešit při ochraně Pražského hradu?
Jak funguje spolupráce Hradní stráže s policií a dalšími složkami?
Jaké jsou nejzajímavější momenty služby při státních ceremoniích?Ukázat více

Mouka v batohu, zatčení armádou i horor u zubaře. Cestovatel radí, jak si hory užít a nejen přežít

Sedmnáct let putování po horách celého světa – od Beskyd přes Kavkaz a ...

Sedmnáct let putování po horách celého světa – od Beskyd přes Kavkaz a Střední Asii až po íránské pouštní vrcholy. Cestovatel a spisovatel Jakub Venglář všechny zkušenosti, průšvihy i praktické ...rady sepsal do knihy Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem. V podcastu Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn vypráví o tom, proč si lidé na hory balí prací prášek, jak ho v Kyrgyzstánu léčil učeň zubaře, jak ho v Ázerbájdžánu zatkla armáda – a proč je nejčastější chybou cestovatelů podcenění zimy.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/mouka-v-batohu-zatceni-armadou-i-horor-u-zubare-cestovatel-radi-jak-si-hory-uzit-a-nejen-prezit/

Jakub Venglář se horám věnuje sedmnáct let a za tu dobu prošel cestu od naprostého nováčka s přetěžkým batohem po zkušeného cestovatele, který ví, že klíčem k úspěšnému treku není jen kondice, ale především příprava. Své poznatky shrnul v knize Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem.

„Knížku jsem psal s vědomím, že bezpečnost je zásadní. Zároveň jsem ale chtěl, aby nešlo jen o přežití, ale aby si člověk cestu i užil,“ říká Venglář. Kniha pokrývá vše od orientace s buzolou přes výběr bot a spacáku až po sestavení lékárničky. Na kapitole o první pomoci spolupracovali odborníci z kurzů první pomoci.

Průvodce je podle autora určen především začátečníkům, ale i zkušený horský vlk v něm najde tipy, které dávají smysl. Moderátor Amar Ibrahim, který sám vede kurzy přežití, to potvrzuje z vlastní praxe: i člověk, který si myslí, že je na vyšší úrovni, občas zjistí, že se stále má co učit.
Z babičky Beskyd do hor celého světa

Lásku k horám probudila ve Venglářovi babička. Jako malý nechodil rád do školky, a tak ho matka nechávala u babičky, se kterou jezdil do Beskyd. S rodiči toho moc nenacestoval – nejdál to bylo na Prostřední Bečvu. Zlom přišel po maturitě, kdy se s kamarády vydal do Tater.

„Bylo to děsivé, totálně jsem zmokl, brutálně jsme se zničili – ale zvráceným způsobem mě to bavilo,“ vzpomíná s úsměvem. Následovaly výpravy do Rumunska, na Balkán a dál. Po vysoké škole se díky novým spolužákům dostal do stále vzdálenějších destinací a hory se staly nedílnou součástí jeho života.

V současnosti pracuje jako event manažer. Průvodcem není a ani být nechce – své zkušenosti předává prostřednictvím přednášek a svých knih. První knihou byly cestopisy Místa, kam se nechodí, druhou je praktický průvodce horskými přechody, na kterém pracoval přibližně tři roky.

Šnorchl v poušti a půl kila mouky. Co do batohu nepatří?
Jedním z hlavních témat rozhovoru je příprava a balení. Venglář i Ibrahim se shodují, že lidé si na výpravy často berou zbytečnosti. Venglář vzpomíná, jak jeho kamarád táhl po gruzínských kopcích půl kila mouky na zahušťování omáček, a sám přiznává, že na začátku cestovatelské kariéry si na čtrnáctidenní trek do Rumunska vzal zásoby jídla na celou dobu – obrovský pytel Tatranek a instantních polévek.

„Vůbec jsem nedocenil, že stačí sejít do vesnice a v obchodě si nakoupit,“ směje se dnes nad svou tehdejší naivitou.

Sám si ovšem jednu zdánlivě zbytečnou věc v batohu obhajuje: na trek pouštními horami Ománu si vzal šnorchl, protože věděl, že se později přesune na pobřeží. Vznikla z toho dnes legendární fotka s potápěčskou výbavou uprostřed pouště. „Nepřipadá si člověk úplně jako nejostřejší tužka v penále,“ přiznává s humorem.

Klíčové pravidlo, které Venglář opakuje, je testování vybavení před výpravou. Novou bundu, spacák nebo stan je podle něj nutné vyzkoušet alespoň na víkendovém výletu po Česku, než se s nimi člověk vydá na zahraniční trek. „Od výroby můžu dostat špatně přibalené tyčky ke stanu, nebo zjistím, že mi oblečení někde hrozně dře. Dva dny to člověk vydrží, po týdnu je to neúnosné,“ varuje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:
Jak Venglář porovnává Čínu a Írán z pohledu cestovatele – a proč je podle něj v Číně situace pro běžné občany materiálně lepší
Proč je Venglář skeptický k ultralehkému vybavení a jak přistupuje k moderním technologiím na trecích
Jak vypadá Myanmar (Barma) očima cestovatele a proč je rád, že tam byl před vypuknutím občanské války
Proč si na vícedenní trek stačí vzít minimum oblečení – a jak Venglář probíral batoh své přítelkyni
Jak si poradit s cestovatelským průjmem a proč zkušení cestovatelé jedí místní jogurt hned po příletu
Co všechno najdete na webu zahorami.cz – od cestopisů přes praktické tipy až po přehledy jednotlivých zemíUkázat více

Zapomenutá brutalita komunistů. Střílet bez varování bylo legální, říká historik

Miny, elektrické dráty pod napětím, střelba bez varování a stovky ...

Miny, elektrické dráty pod napětím, střelba bez varování a stovky obětí. Železná opona nebyla jen symbol studené války, ale technicky propracovaný systém, který měl zastavit vlastní občany. V pořadu Přežít ...na platformě FocusOn o tom mluvil historik a redaktor časopisu Přežít Miroslav Mašek.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/zapomenuta-brutalita-komunistu-strilet-bez-varovani-bylo-legalni-rika-historik/

Podle Miroslava Maška si železná opona během své existence vyžádala přibližně 350 civilních obětí. „Ta data nejsou úplně přesná, ale jen střelbou pohraničníků to bylo asi 200 lidí. Na technických opatřeních, tedy na minách a elektrických drátech, zahynulo zhruba 150 lidí. Celkem tedy přibližně 350 obětí za 45 let,“ říká.

Elektrické zátarasy patřily k nejbrutálnějším prvkům systému. Napětí v drátech kolísalo mezi 3 000 až 12 000 volty. Teprve v polovině padesátých let bylo standardizováno na 6 000 voltů. „To bylo smrtící. Lidé se do překážek zamotali a proud je doslova usmažil,“ popisuje Mašek.

Elektrický proud i miny fungovaly až do roku 1965. Střelba bez varování však byla pohraničníkům umožněna zákonem od roku 1951 až do roku 1989. „Od roku 1951 mohli pohraničníci střílet bez varování. Není doložen případ, že by bylo použití zbraně vyhodnoceno jako neoprávněné,“ dodává historik.

11 700 lidí uteklo během tří let

Bezprostředně po únoru 1948 ještě hranice nebyla plně uzavřena. Právě vysoký počet uprchlíků přiměl režim jednat.

„Do roku 1951 uteklo asi 11 700 lidí. Ta statistika vládu natolik znepokojila, že se od roku 1951 začala budovat železná opona,“ vysvětluje Mašek. Hranice nebyla jen pásmem drátů. Existovala ochranná pásma, do nichž byl vstup pouze na povolení. Kvůli jejich vytvoření bylo u bavorských hranic zrušeno a vysídleno přibližně 60 vesnic.

Režim systém budoval často improvizovaně, součástky se kupovaly běžně v obchodech. Výsledkem byl postupně zdokonalovaný aparát kontroly, jehož cílem bylo jediné: zastavit vlastní občany.

Útěk jako psychická zkouška

Nejčastější metodou útěku bylo podhrabání se pod dráty. Překážky nebyly zakopány hluboko, ale každý dotek mohl způsobit zkrat nebo odpálení světlice. „Spousta lidí to vzdala kvůli psychickému tlaku. Zpanikařili, zamotali se do drátů a nakonec čekali na pohraničníky,“ říká Mašek.

Část hranice tvořil Dunaj. Uprchlíci jej přeplavávali, přestože řeku hlídkovaly ozbrojené čluny s kulomety.
Jedním z nejodvážnějších případů byl muž, který si vydlabal kmen stromu, opatřil jej dýchací trubkou a podařilo se mu doplout do Rakouska. „Komunisté se o jeho útěku dozvěděli až z rakouských novin,“ uvádí historik.

Rogalo proti MiGům

V roce 1987 došlo k jednomu z nejodvážnějších pokusů o útěk. Muž přeletěl hranici na rogale. „Letěl extrémně nízko kvůli radarům. Vzletěly proti němu dva MiGy, ale nemohly střílet proti zemi,“ popisuje Mašek.

Pilot nakonec přistál v Bavorsku a požádal o azyl. Šlo o riskantní operaci v době, kdy nikdo netušil, že režim padne o dva roky později.

40 milionů lidí na cestě

Rozhovor se dotkl i období po roce 1945. Evropa tehdy čelila bezprecedentní migrační vlně. „Čtyřicet milionů lidí se muselo dostat domů přes čtyři okupační zóny, často bez dokladů,“ říká Mašek.

V Německu byly potravinové dávky po válce sníženy o 30 procent. Hlad se stal realitou. Vznikaly nouzové recepty, černý trh i gangy bezprizorních dětí. Přesto pamětníci často mluví o paradoxním pocitu svobody.

„Přes veškerou mizérii to bylo nejšťastnější období mého života, protože jsem se cítil svobodný,“ cituje Mašek výpovědi lidí z období takzvané nulté hodiny.

Cena svobody

Železná opona nebyla jen ideologickou hranicí. Byla technickým projektem, který stál stovky lidských životů a desítky let omezoval mobilitu společnosti. Z dnešního pohledu je obtížné představit si systém, kde bylo legální střílet bez varování a kde elektrické dráty vedly napětí až 12 000 voltů.

Historie podle Maška ukazuje, že přežití nebylo jen otázkou fyzické zdatnosti, ale především psychiky, improvizace a schopnosti riskovat.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak přesně fungoval elektrický systém na hranici a proč napětí kolísalo až na 12 000 voltů?
Jak se uprchlíci psychicky připravovali na několikahodinové plížení pod dráty?
Jak reagoval režim na mezinárodní tlak kvůli fotografiím mrtvých na hranici?
Proč někteří pamětníci označují poválečné období za nejšťastnější část života?
Jaké další neznámé pokusy o průlom hranice zůstaly mimo veřejnou debatu?Ukázat více

Senioři už nejsou ti nejzranitelnější. Na špek skáčou sebevědomí třicátníci, říká AI expert

Umělá inteligence zásadně proměňuje způsob, jakým lidé vnímají ...

Umělá inteligence zásadně proměňuje způsob, jakým lidé vnímají informace, autoritu i samotnou realitu. Zatímco ještě před pár lety byly falešné zprávy spíše doménou amatérských manipulací, dnes se díky AI mění ...ve vysoce sofistikovaný nástroj s konkrétními ekonomickými dopady. Od finančních podvodů přes narušení důvěry ve veřejné instituce až po tlak na autorské právo a kreativní profese. V pořadu Přežít na platformě FocusOn na tato rizika upozorňuje David Spáčil, AI tvůrce.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/seniori-uz-nejsou-ti-nejzranitelnejsi-na-spek-skacou-sebevedomi-tricatnici-rika-ai-expert/

Umělá inteligence dnes posouvá hranici mezi realitou a digitální manipulací do bodu, kdy přestává být spolehlivě rozpoznatelná i pro odborníky. Podle Davida Spáčila, AI tvůrce, se společnost dostala do fáze, kdy už není možné spoléhat na vizuální nebo zvukové vjemy jako na důkaz pravdivosti.

„Dnes už jsme v bodě, kdy je často nemožné rozeznat, zda je video skutečné, nebo vytvořené umělou inteligencí,“ říká Spáčil. „Modely se zlepšují extrémně rychle – zvládají realistický pohyb, mimiku i lipsync. Dokonce i lidé, kteří se AI videi profesionálně zabývají, mají čím dál větší problém rozdíl poznat.“

Zatímco dříve bylo možné falešná videa identifikovat podle technických nedokonalostí, současné generativní modely už dokážou simulovat i „nekvalitu“, například přepálený obraz z mobilního telefonu nebo horší zvuk. Právě tato zdánlivá nedokonalost zvyšuje důvěryhodnost obsahu a tím i jeho potenciální škodlivost.

Levná technologie, drahé důsledky

Jedním z největších rizik je extrémní dostupnost nástrojů. Podle Spáčila dnes stačí několik minut cizího hlasového záznamu a nízký měsíční poplatek. „Za pět až deset dolarů měsíčně si můžete natrénovat hlas konkrétního člověka. Pro 99 % lidí je pak výsledek nerozeznatelný od originálu,“ upozorňuje. Takto vytvořený hlas lze následně využít k vydírání, finančním podvodům nebo manipulaci blízkých osob.

Ekonomický rozměr je zřejmý: nejde už o jednotlivé případy, ale o škálovatelný model podvodu. Umělá inteligence dramaticky snižuje náklady na kriminalitu a zároveň výrazně zvyšuje její efektivitu i dosah.

Kdo je nejzranitelnější? Překvapivá data

Často se předpokládá, že nejohroženější skupinou jsou senioři. Data ale podle Spáčila ukazují jiný obraz.

„Statistiky naznačují, že zranitelnější jsou často lidé mezi 30 a 40 lety. Jsou digitálně zdatní, pracují s technologiemi a mají pocit, že se v nich orientují, právě proto podceňují riziko,“ vysvětluje.

Naopak starší generace je dnes díky osvětovým kampaním často obezřetnější. Paradoxně tak právě ekonomicky aktivní část populace představuje hlavní cíl sofistikovaných digitálních podvodů.

Psychologie místo technologie

Podle Spáčila není hlavní slabinou samotná umělá inteligence, ale lidská psychologie. Mozek reaguje na emoce dříve než na fakta – a dezinformace s tímto mechanismem cíleně pracují. „Vidíme obsah, který v nás vyvolá strach nebo vztek, a okamžitě si vytváříme názor. Racionální část mozku nastupuje až později, pokud vůbec,“ popisuje.

Právě proto se falešná videa a zprávy šíří rychleji než jejich vyvrácení. Ekonomicky to znamená rostoucí náklady na krizovou komunikaci, zvyšující se reputační rizika pro firmy i instituce a tlak na regulaci digitálních platforem.

Kreativní profese pod tlakem

Významnou oblastí dopadů AI je kreativní průmysl. Spáčil, který spolupracuje s ilustrátory, copywritery a filmaři, popisuje hluboké rozdělení trhu. „Pro část lidí je AI skvělý nástroj, který dramaticky zvyšuje produktivitu. Pro jiné je to existenční hrozba, zejména tam, kde šlo o roky budované řemeslo,“ říká.

Z ekonomického hlediska se mění hodnota práce. Výhodu nezískávají ti, kteří technologii odmítají, ale ti, kteří ji dokážou efektivně využít jako nástroj. Stejný princip bylo možné pozorovat už během průmyslové revoluce. Rozdíl je v rychlosti, s jakou dnes změna probíhá.

Spotify a deset milionů dolarů

Jedním z nejvýraznějších příkladů systémového selhání je nedávná kauza ze Spojených států. Neznámý aktér dokázal podle dostupných informací získat ze Spotify až 10 milionů dolarů.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

Jak přesně fungují nejnovější AI nástroje pro tvorbu falešných videí a hlasů v praxi?
Jaké konkrétní bezpečnostní chyby lidé dělají nejčastěji při finančních podvodech?
Proč mohou autonomní AI systémy znamenat zásadní zlom pro globální ekonomiku?
Jak se budou muset změnit byznysové modely digitálních platforem, aby přežily?
Kde leží hranice mezi kreativním využitím AI a systémovým zneužíváním technologie?Ukázat více

Není to sport, ale disciplína přežití. Parašutista popisuje, proč potřebuje spíš laser než odvahu

Více než padesát let se pohybuje ve vzduchu při seskocích z letadel, ...

Více než padesát let se pohybuje ve vzduchu při seskocích z letadel, mostů i kolmých skal. Emil Franěk, inspektor parašutismu a zkušený base jumper, v pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje technické, ...ekonomické a regulační pozadí disciplíny, která je veřejností často vnímána jako bezhlavý hazard. Vysvětluje, jak se dnes měří riziko pomocí dat, kolik stojí vybavení, proč se některé skoky pohybují v právní šedé zóně a proč si sám vybírá „důchodcovskou variantu“, aby mohl létání dělat dlouhodobě a bezpečně.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/neni-to-sport-ale-disciplina-preziti-parasutista-popisuje-proc-potrebuje-spis-laser-nez-odvahu/

Moderátor Amar Ibrahim v úvodu připomíná, že Franěk skáče prakticky celý život. Sám host upřesňuje, že letos absolvuje už padesátou první sezónu. Začínal v šestnácti letech u parašutismu, který byl tehdy organizovaný především pod Svazarmem.

Postupně se k seskokům z letadel přidaly i další formy. Franěk vysvětluje, že si všiml lidí, kteří skáčou z budov, mostů a skal, a rozhodl se tuto disciplínu vyzkoušet. První skok z pevného objektu absolvoval v roce 2008, pravidelně se base jumpingu věnuje zhruba od roku 2015. „Celý život skáču padákem z letadla. A když jsem viděl, že jsou lidé, kteří skáčou ze skal a mostů, řekl jsem si, že si to také zkusím,“ popisuje.

BASE jumping není sport, ale disciplína přežití

Franěk opakovaně zdůrazňuje, že base jumping nelze chápat jako klasický sport. Neexistují zde oficiální soutěže, mistrovství světa ani jasně strukturovaný výkonový žebříček. „Bojím se říct sport. Spíš je to soutěž o přežití,“ říká.

Zkratka BASE podle něj jasně vymezuje typy objektů: budovy (Building), antény (Antenna), mosty (Span) a zemské útvary, typicky skály (Earth). Každý typ objektu přináší jiná technická i bezpečnostní rizika.

Data místo odvahy: jak se připravuje seskok?

Zásadní rozdíl mezi seskokem z letadla a skokem z pevného objektu spočívá v čase. U base jumpingu není prostor na opravy chyb po otevření padáku. Vše se musí vyřešit ještě před skokem. Existují databáze tzv. exitů, tedy míst, odkud se skáče.

Výška se dnes měří laserem, dříve se používal jednoduchý výpočet podle času pádu. Podle naměřených dat se volí typ padáku, velikost výtažného padáčku i způsob otevření. „Podle výšky se rozhoduje, jestli otevřu hned, nebo si mohu dovolit pár vteřin volného pádu,“ vysvětluje Franěk.

Dolomity jako laboratoř bezpečnosti

Nejvíce skoků má Franěk z převislých skal v italských Dolomitech, zejména v oblasti Monte Brento u Lago di Garda. Lokalita je považována za jednu z nejbezpečnějších pro trénink.
Hlavní výhodou je výrazný převis, díky němuž se skokan po otevření padáku nachází desítky metrů od skály. Zároveň je lokalita logisticky dostupná a umožňuje provést i několik skoků denně. „Když otevřu padák po šesti vteřinách pádu, jsem od skály klidně osmdesát metrů,“ popisuje.

Wing suit: pád, který se mění v let

Použití wing suitu umožňuje prodloužit dobu letu a získat větší kontrolu nad trajektorií. I tak ale Franěk upozorňuje, že nejde o létání v pravém slova smyslu. „Pořád je to pád. Ale subjektivně máte pocit, že letíte,“ říká.

Nejlepší wing suity dosahují klouzavosti přibližně 1:5, což je stále nesrovnatelné s letadly nebo větroni. Přesto je zážitek intenzivní a podle Fraňka psychologicky návykový.

Záložní padák jako běžná realita

V parašutismu je povinné skákat se dvěma padáky. Použití záložního není výjimečná událost, ale standardní bezpečnostní scénář. Franěk jako inspektor Úřadu pro civilní letectví pracuje se statistikami a uvádí, že v Česku se ročně otevře záložní padák přibližně osmdesátkrát. Sám ho během padesáti let použil zhruba dvanáctkrát.

„To není žádný problém. Na to je výcvik,“ konstatuje. U base jumpingu se záložní padák nepoužívá kvůli nízké výšce. Používá se jeden, ale konstrukčně velmi stabilní padák určený pro rychlé otevření.

Inspektorát, pravidla a odpovědnost státu

Vedle vlastní praxe působí Franěk jako jeden ze dvou inspektorů Úřadu pro civilní letectví odpovědných za parašutismus v Česku. Druhý má na starosti Moravu.

Jeho práce zahrnuje dohled nad bezpečností, kontrolu provozu na letištích, tvorbu předpisů i školení instruktorů. Stát podle něj musí tuto činnost regulovat, protože probíhá nad veřejným prostorem. „Je to podobné jako silniční provoz. I ve vzduchu musí někdo hlídat pravidla,“ vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak se u extrémních seskoků pracuje s daty a měřením rizika
Kolik lidí se v Česku skutečně věnuje base jumpingu
Proč je použití záložního padáku běžnou součástí systému
Jak funguje regulace a dohled státu nad parašutismem
Proč zkušenost a klid v hlavě rozhodují víc než odvahaUkázat více

Čech sjel nejnebezpečnější místa planety. Kousek od medvědů, na sopce a rány hojil lepidlem

Sjíždět na kole aktivní sopku, která chrlí kameny velikosti koňské ...

Sjíždět na kole aktivní sopku, která chrlí kameny velikosti koňské hlavy. Hlídat se před 5000 medvědy v rumunských horách. A nechat se vrtulníkem vyhodit do divočiny s elektrokolem. To je ...běžný pracovní týden Richarda "Gaspiho" Gasperottiho, českého bikera, který se specializuje na extrémní adventure jízdy po celém světě. V rozhovoru pro pořad Přežít, který moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití v extrémních podmínkách, popisuje Gaspi, jak funguje helibiking v Rumunsku, proč pasteveckým psům ustřihují ucho, a co dělat, když vedle vás padají sopečné kameny.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/cech-sjel-nejnebezpecnejsi-mista-planety-kousek-od-medvedu-na-sopce-a-rany-hojil-lepidlem/

Helibiking v Rumunsku: 5000 medvědů a hlídky po dvou hodinách
Richard "Gaspi" Gasperotti není běžný biker. Zatímco většina cyklistů jezdí po značených trasách, on se nechává vrtulníkem vyhodit do divočiny rumunských Karpat, kde operuje přes 5000 medvědů. "Zabrousil jsem do Rumunska a zjistil jsem, že tam operují kluci, kteří dělají heliskiing. Shodou okolností jsou podporovaní stejnou firmou jako já – španělskou značkou Mondraker. Slovo dalo slovo a začali jsme rozjíždět helibiking," vysvětluje Gaspi začátky projektu.

Helibiking znamená, že vrtulník odveze skupinu bikerů s elektrokoly vysoko do hor, odkud pak sjíždějí zpět. "Helikoptéra nás vyhodí někde opravdu vprostřed hor a my se vracíme. Jeli jsme přes mystickou horu Gugu, která je pro Dáky něco podobného jako pro nás Říp – tam přišli první Dáci, kteří založili Rumunsko. Byli jsme první lidi vůbec, kteří se dostali na elektrokolech na horu Gugu," popisuje hrdě jednu z expedic.

Proč zrovna elektrokola? Bezpečnost skupiny
Častá otázka zní: proč elektrokola, když můžete vyjet běžnými koly? "Kdo tam nebyl, tak neví. Přetraverzovat všechny ty údolí na normálním kole je náročné a nedáte takový kus cesty. Já funguju jako vysokohorský guide a musím být připravený. Elektrokola mi dávají jistotu, že tu skupinu dokážu udržet pohromadě," vysvětluje Gaspi praktické důvody.

"Když je každý na jiné fyzické i technické úrovni, jedni jsou naštvaní, že čekají na druhé, a druzí mají pocit, že skupina čeká na ně. S elektrokoly je dokážu udržet pohromadě. A máme na telefonu helikoptéru, kdyby se něco stalo," dodává.

Medvědi, vlci a pastevečtí psi: pravidla přežití v Karpatech
Amar Ibrahim, který se přežití v extrémních podmínkách věnuje profesionálně, se ptá na bezpečnost: "Setkal jsi se tam s nějakým útokem medvědů nebo vlků?"
Gaspi popisuje realitu rumunských hor: "Medvěda přes den nevidíte, ten vidí vás. Ale přebýváme v horském šale, srubu. Jsou tam dva šerpové s tisíc ovcemi. Ukazovali nám, že 300 metrů od nás medvěd skolil jednu ovci. Nikdo tam nechce spát venku přes noc."

Praktická pravidla? "Držíme hlídky, po dvou hodinách se střídáme. Určitě netahat s sebou klobásky nebo potraviny, které vyvolávají zápach – medvěd má čich až na několik kilometrů. Řešíme vítr, abychom mu nepřivolávali medvěda do spacáku."
Vlci jsou podle Gaspiho jiný problém. "Pokud vidíte vlka samotáře, je to v klidu. Pokud vidíte dva, už víme, že bude problém – dva znamená smečka a jsou na kontrolní hlídce."
A co pastevečtí psi? "Jsou to docela velká hovada, vycvičení. Je dobré slízt z kola. Oni vidí, že tam nepatříš. Po tobě jdou, ale jakmile vědí, že se zastavíš, nehrozí útok. Oni hlídají stádo."

Ustřižené ucho jako radar: rumunská tradice
Jedna z nejzajímavějších informací se týká pasteveckých psů. "Všiml jsem si, že všichni psi mají ustřižené jedno ucho. Ptal jsem se proč," vypráví Gaspi. "Mají to kvůli tomu, aby ho měli zvedlé, aby furt slyšeli. Když má pes normální ucho splášnuté a fouká vítr, neslyší. Oni mu jedno ustřihnou do oblouku a on má furt postavené ucho – jako radar."
Fogo: Sopka, která chrlí kameny každých 20 minut

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:
• Jak přesně funguje helibiking v rumunských Karpatech a proč je elektrokolo bezpečnější než klasické kolo při průjezdu divočinou
• Detailní příběh o sjíždění sopky Fogo v Guatemale, kde padaly kameny velikosti koňské hlavy a erupce přichází každých 20 minut
• Proč rumunští pastevci ustřihují psům jedno ucho a jak poznat, kdy je medvěd nebezpečný a kdy vlci tvoří smečku
• Jak si Richard Gaspi sám šije rány sterilní jehlou a nití v Maroku nebo používá vteřinové lepidlo na rány v terénu
• Jaké jsou konkrétní požadavky na účastníky helibiking kempů a proč na telefonu mají číslo na helikoptéru jako pojistkuUkázat více

Jak přežít v lavině? Prvních 15 minut rozhoduje, horská služba to nestihne, říká expert

Freeride už dávno není jen adrenalinovým koníčkem úzké skupiny ...

Freeride už dávno není jen adrenalinovým koníčkem úzké skupiny nadšenců. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn s profesionálním freeriderem a horským průvodcem Robinem Kaletou se ukazuje, že freeride je sofistikovaný ...obor, v němž se potkává řízení rizik, práce s daty, dopady klimatické změny i ekonomika zážitkového cestovního ruchu. Každý špatný odhad počasí může znamenat statisícové ztráty – a v krajním případě i ohrožení života.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/jak-prezit-v-lavine-prvnich-15-minut-rozhoduje-horska-sluzba-to-nestihne-rika-expert/

Robin Kaleta se freeridu věnuje zhruba 30 let, komerční kempy však organizuje přibližně 16 let. Za tu dobu se z volnočasové aktivity stal strukturovaný byznys s jasnými procesy, týmy a nákladovou základnou. Základní jednotkou je kemp, typicky v délce 3 až 7 dnů, přičemž kratší akce podle Kalety ekonomicky ani logisticky nedávají smysl.

Každý kemp funguje s poměrem přibližně 5 klientů na jednoho kouče, což je číslo, které není náhodné. Vyšší počet by znamenal ztrátu kontroly nad bezpečností i kvalitou služby, nižší by už ohrožoval rentabilitu. Celkově se na provozu podílí zhruba 10–12 koučů, kteří se podle náročnosti terénu dělí do více skupin.

„Máme kempy odstupňované podle úrovně. U těch základních je hodně výuky, u takzvaných powder kempů už předpokládáme, že klienti umí jezdit a jedeme primárně za nejlepším sněhem,“ vysvětluje Kaleta.

Lavina jako klíčové ekonomické riziko. 15 minut, které rozhodují

Bezpečnost není jen otázkou etiky, ale i ekonomiky. Jediný vážný incident může znamenat konec podnikání. Kaleta proto opakovaně zdůrazňuje práci s lavinovým rizikem, kde hrají roli minuty, technologie i sehranost týmu.

Zásadní je časové okno po zasypání lavinou. Tedy 15 až 20 minut, během nichž má zasypaný člověk šanci přežít, než dojde k udušení. Právě proto je klíčové, aby zásah provedla skupina na místě, nikoliv horská služba. „Největší šanci na přežití máš díky kamarádům. Horská služba se téměř nikdy nedostane včas,“ říká Kaleta.

Standardní lavinová výbava dnes zahrnuje vyhledávač, sondu, lopatu a často i lavinový batoh, který po aktivaci zvětší objem těla a zvyšuje pravděpodobnost, že člověk zůstane blíže povrchu. Naopak různé pasivní lokátory v oblečení považuje Kaleta za falešný pocit bezpečí.

„Lokátor je k ničemu. Tvůj kamarád ho nemá čím najít. Máš maximálně dvacet minut – a to je málo,“ upozorňuje.

Klimatická změna mění byznys model

Jedním z klíčových témat rozhovoru je úbytek sněhu a posun sněhové hranice. Zatímco v českých horách je sníh stále méně pravidelný, v Alpách se podle Kalety paradoxně nejlepší podmínky často objevují až v březnu a dubnu.

To má přímý dopad na poptávku i plánování. Klienti chtějí lyžovat od listopadu, ale realita čím dál častěji vyžaduje flexibilitu, přesuny a schopnost reagovat na krátkodobé předpovědi.

„Máme kempy, kde den předem oznamujeme místo srazu. Jedeme tam, kde sníh teprve má napadnout,“ popisuje Kaleta.

Tento model zvyšuje nároky na logistiku, data i zkušenosti, ale zároveň umožňuje nabídnout vyšší přidanou hodnotu: a tím i vyšší cenu služby.

Meteorologie jako konkurenční výhoda

Zásadním nástrojem se v posledních letech stala práce s meteorologickými daty. Tým Robina Kalety intenzivně využívá aplikaci Windy, přičemž spolupracuje přímo s jejími vývojáři a meteorology. Nejde jen o sledování teploty nebo srážek, ale o kombinaci více předpovědních modelů, práci s větrem, oblačností a časováním front.

„Není to o tom, že aplikace nefungují. Je to o tom, jaký model použiješ pro konkrétní místo,“ říká Kaleta. Schopnost správně číst data rozhoduje nejen o kvalitě lyžování, ale i o tom, zda se skupina vůbec vydá do terénu nebo zvolí plán B či C.

Heliskiing, náklady a realita extrému

Heliskiing je často vnímán jako extrémní a drahá forma freeridu. Podle Kalety je však vrtulník především dopravní prostředek, který šetří čas a umožňuje pokrýt větší území. Skákání z vrtulníku do svahu označuje za filmovou fikci. „Heliskiing není extrém. Je to jen rychlejší způsob, jak se dostat nahoru,“ říká otevřeně.

Ekonomicky však jde o náročnou disciplínu: provoz vrtulníku, záložní plány pro případ mlhy, náhradní lyže či evakuace klienta výrazně zvyšují náklady, které se musí promítnout do ceny.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak konkrétně se rozhoduje, kam jet, když sníh ještě neleží?
Kolik stojí jeden špatný meteorologický odhad v praxi?
Jaké krizové situace se do článku nevejdou, ale v horách se opravdu stávají?
Jak se mění chování klientů pod tlakem strachu a únavy?
Co všechno musí průvodce řešit, o čem klient nemá tušení?Ukázat více

200 tisíc za křídla a 72 km běhu denně: Brutální realita létání v oblacích

Paragliding a jeho technicky náročnější varianty, jako je speedflying ...

Paragliding a jeho technicky náročnější varianty, jako je speedflying nebo hike & fly, na první pohled působí jako adrenalinová zábava. Ve skutečnosti jde o disciplíny, kde rozhodují data, příprava a ...řízení rizik. V pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje Jakub Rott ze Speedfly Teamu, jak vypadá moderní létání, kolik stojí vybavení, proč je výška synonymem bezpečí a proč někdy platí, že nejlepším rozhodnutím je nepokračovat.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/200-tisic-za-kridla-a-72-km-behu-denne-brutalni-realita-letani-v-oblacich/

Moderátor Amar Ibrahim v úvodu naráží na častý omyl, že paraglidisté „skáčou z kopce“. Jakub Rott vysvětluje, že realita je opačná. „Paraglidista se rozbíhá. Padák je rozložený, křídlo je připravené a plynule přechází do letu. Neprobíhá žádný pád,“ říká.

Rozdíl oproti parašutismu je zásadní. Zatímco seskokový padák je konstruován primárně pro bezpečné klesání, paraglidové křídlo je optimalizováno pro klouzání, efektivitu a délku letu. „Řešíme, aby křídlo co nejlépe letělo do dálky při co nejmenším klesání,“ vysvětluje Rott. Jeho osobní rekord činí 7 hodin a 20 minut ve vzduchu.

Aerodynamika a meteorologie jako denní chleba

Létání bez motoru znamená absolutní závislost na podmínkách. „Každý paraglidista se stává malým meteorologem a fyzikem,“ říká Rott. Základní výcvik zahrnuje povinnou výuku aerodynamiky a meteorologie v rozsahu několika hodin, praxe ale pokračuje celý život.

Pilot musí číst oblohu, terén i proudění vzduchu. „Vzduch nevidíte, ale neustále se mění. Jakmile se to naučíte, už se na oblohu nikdy nedíváte stejně,“ popisuje. Rozpoznávání typů oblačnosti, směrů větru a teplotních rozdílů je klíčové pro bezpečnost i výkon.

Termika, stoupáky a ptáci jako navigace

Základními zdroji energie pro let jsou svahový vítr a termika. Termika vzniká nerovnoměrným ohříváním povrchu a vytváří stoupavé proudy, které umožňují nabírat výšku. „Je to podobné bublinám ve vařící vodě, jen ve větším měřítku,“ vysvětluje Rott.

Moderní piloti používají variometry a aplikace, které dokážou rozlišit změnu tlaku už v řádu centimetrů. Přesto zůstává příroda nejlepším ukazatelem. „Nejhezčím indikátorem stoupáku jsou ptáci. Vidí nečistoty ve vzduchu a letí tam, kde se stoupá. My letíme za nimi,“ říká Rott. V Kolumbii takto piloti sledují supy celé hodiny.

Létání po světě jako investice do zkušeností

Paragliding je globální disciplína. Rott létal v celé Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Mexiku, Kolumbii i na Kanárských ostrovech. „Vidět svět shora, vodopády, ledovce nebo sopky, je nepopsatelné,“ říká.
Zároveň upozorňuje, že každá lokalita má svá specifika. Investice do cestování podle něj není o zážitcích, ale o sběru zkušeností v různých podmínkách, které se později promítají do bezpečnějšího rozhodování.

Závody, výkon, strategie a extrémní zátěž

Rott se věnuje několika disciplínám, včetně cross country a hike & fly. Zatímco cross country je čistě letová disciplína s tratěmi dlouhými 30 až 150 kilometrů, hike & fly kombinuje horský běh, výstup do terénu a následný let.

Na závodech v Itálii absolvoval během čtyř dnů 190 kilometrů běhu, jeden den uběhl 72 kilometrů a k tomu nastoupal 3 500 výškových metrů s výbavou na zádech. „Když nejsou podmínky, běžíte většinu trasy,“ popisuje.

Kolik váží a stojí svoboda ve vzduchu

Minimalismus je klíčový. Základní závodní výbava váží přibližně 8,5 kilogramu, u bivakových závodů až 11–12 kilogramů. Rozdíl tvoří spacák, jídlo a vybavení na přežití.
Finančně se vstupní investice pohybuje od 40–50 tisíc korun za použitou výbavu.

Nová základní výbava stojí 80 až 120 tisíc korun. Závodní špička je výrazně dražší. „Moje současná výbava stojí přes 200 tisíc korun,“ říká Rott. Vyšší cena znamená složitější konstrukci, certifikaci a lepší výkon.

Bezpečnost, úrazy a řízení rizika

Rott otevřeně mluví o rizicích. „Nejsou to šachy. Riziko existuje,“ říká. Nejčastějšími úrazy jsou podvrtnutí nohy při přistání nebo kompresní zlomeniny obratlů, které však ve většině případů neznamenají ochrnutí.

Klíčovým pojmem je výška. „Výška je bezpečí,“ zdůrazňuje. Většina krizových situací se dá vyřešit, pokud má pilot dostatečnou rezervu. Zásadní je také schopnost včas ustoupit. „Je lepší být na zemi a přát si být ve vzduchu, než být ve vzduchu a přát si být na zemi,“ říká.

Výcvik, licence a regulace

Paragliding není volnočasová aktivita bez pravidel. K létání je nutný pilotní průkaz, certifikované vybavení a pojištění. Základní kurz trvá přibližně jeden až dva týdny intenzivní výuky a zahrnuje teorii i praxi.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak se v praxi řídí riziko v extrémním létání
Kolik stojí vstup do paraglidingu a kde se nejčastěji chybuje
Jaké dovednosti rozhodují o bezpečnosti ve vzduchu
Proč jsou data, výška a podvědomí důležitější než odvaha
Jak poznat moment, kdy je lepší nepokračovat

Jakub Rott - http://www.flysport.czUkázat více

V panice zemřete za 15 minut, v klidu přežijete 25. Český rekordman o limitech lidského těla

Extrémní chlad, nedostatek kyslíku a uzavřený prostor pod ledem. ...

Extrémní chlad, nedostatek kyslíku a uzavřený prostor pod ledem. Podmínky, ve kterých lidský organismus běžně selhává, jsou pro Davida Vencla pracovním prostředím. V pořadu Přežít na platformě FocusOn vysvětluje světový rekordman v otužování a ...freedivingu, proč o přežití nerozhodují svaly, ale hlava, jak lze prodloužit dobu přežití v ledové vodě o desítky minut a proč je dnešní společnost méně odolná než generace před námi.

Celá rozhovor:
https://www.focuson.cz/v-panice-zemrete-za-15-minut-v-klidu-prezijete-25-cesky-rekordman-o-limitech-lidskeho-tela/

David Vencl patří mezi světovou špičku v extrémním freedivingu v chladných podmínkách. V roce 2021 vytvořil světový rekord, když pod ledem na jeden nádech uplaval 81 metrů mezi dvěma vysekanými otvory. „Uplaval jsem 81 metrů na nádech za minutu a třicet pět sekund,“ popisuje.

Druhý světový rekord přidal v roce 2023, kdy se v plavkách potopil do hloubky 53 metrů pod ledem. „Byl jsem první člověk na světě, který zkombinoval chlad, zadržení dechu a hloubku,“ říká Vencl. V této hloubce už na tělo působí tlak šesti atmosfér, tedy šestinásobek tlaku na hladině.

Pod ledem není na paniku prostor

Potápění pod ledem znamená uzavřené prostředí, ze kterého nelze kdykoliv vystoupat. Podle Vencla je klíčové mít mentálně zvládnutý scénář selhání. „Musíte mít plán B. Nesmí nastat vteřina přemýšlení,“ říká.

Vencl přiznává, že se mu dvakrát stalo, že nemohl najít výstupní otvor. „Zachoval jsem chladnou hlavu a přešel jsem do jiného režimu,“ popisuje situaci z generální zkoušky rekordního ponoru. Právě schopnost automatické reakce bez paniky podle něj odděluje přežití od bezvědomí.

Dýchání a stres. Proč tělo selhává dřív než kyslík

Jedním z klíčových témat rozhovoru je práce s dechem. „Ve stresu se zatnou svaly a omezí se pohyb hrudníku,“ vysvětluje Vencl. Tělo to pak kompenzuje zrychleným dýcháním, což zvyšuje spotřebu kyslíku a stres.

Podle něj lze správným dýcháním a mentální přípravou zásadně ovlivnit výkon. „Když si situaci představíte desetkrát nebo stokrát, mozek ji vyhodnotí jako známou,“ říká. Během covidu, kdy nemohl trénovat v bazénu, si rekordní výkon pouze vizualizoval, přesto byl schopen jej následně fyzicky zvládnout.

Kolik minut rozhoduje o životě?

U netrénovaného člověka ve stresu může být doba přežití v ledové vodě okolo 15 minut. Pokud však zůstane v klidu, může se prodloužit až na 25 minut.

„Když se loď otočí za deset až dvanáct minut, rozdíl mezi panikou a klidem může znamenat život,“ říká Vencl na příkladu jachtařů v polárních oblastech. Klíčovým faktorem není fyzická kondice, ale schopnost udržet nízkou spotřebu energie.

Otužování není extrém, ale řízený stres

Vencl odmítá představu otužování jako bezhlavého hazardu. „Vystupujeme z komfortní zóny do zóny učení, ne do zóny zděšení,“ vysvětluje. Bezpečnost podle něj znamená kontrolovaný vstup i výstup z vody, přítomnost dalších lidí a jasný plán.

Podle Vencla je překvapivé, že zdravý organismus zvládne první kontakt s ledovou vodou řádově v minutách. Typicky dvě až tři, pokud je situace kontrolovaná. „To je start,“ říká Vencl. Podobně jako u silového tréninku není postupné otužování o sekundách, ale o správném nastavení hlavy.

Děti, komfort a ztracená odolnost

Výraznou část rozhovoru věnuje Vencl dětem a výchově. „Děti jsou přirozeně odolnější než dospělí,“ tvrdí. Problémem je podle něj přehnaná ochrana a komfort, který brání rozvoji přirozených reflexů.

Upozorňuje například na ztrátu pohybové automatizace. „Děti dnes často nemají reflexy, které jsme si vybudovali pády,“ říká. To se podle něj projevuje vyšší úrazovostí i nižší fyzickou i psychickou odolností.

Kurzy, knihy a přenos know-how

Vedle rekordů se Vencl věnuje vzdělávání. Vede základní kurz otužování, který trvá přibližně šest hodin a zahrnuje fyziologii, anatomii i praktický vstup do studené vody. „Cílem je, aby člověk odešel hotový,“ říká.

Je také autorem dvou knih, které mapují cestu k oběma světovým rekordům a slouží jako praktický návod k otužování a freedivingu. V roce 2024 se navíc podílel na vytvoření Guinnessova rekordu, kdy se do ledové vody ponořilo 2 460 lidí najednou.

Zdraví jako osobní odpovědnost

„Jakmile kompetenci předáte někomu jinému, ztrácíte kontrolu,“ říká Vencl. Otužování, dechová cvičení a vystupování z komfortu vnímá jako prevenci, nikoli extrém.

Jeho přístup shrnuje jednoduché motto: „Můžeme dělat nebezpečné věci bezpečně – nebo bezpečné věci nebezpečně.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak přesně vypadá mentální příprava na ponor pod ledem?
Co se děje v těle během prvních minut v ledové vodě?
Jak lze prodloužit dobu přežití v extrémním chladu bez tréninku?
Proč jsou děti přirozeně odolnější než dospělí?
Jaké chyby lidé nejčastěji dělají při otužování a pobytu v zimní přírodě?Ukázat více

Učí české vojáky přežít jen s prakem. Pradávná zbraň zažívá boom

Jan Nowak je důkazem, že i z nenápadného koníčku může vzniknout ...

Jan Nowak je důkazem, že i z nenápadného koníčku může vzniknout světový fenomén. Jeho praky používají dělostřelci české armády na kurzech přežití, vyhrál mistrovství Evropy, stal se jedním z nejlepších ...střelců na světě a dnes vyrábí tisíce kusů, které putují do Indonésie, Itálie, USA i Británie. „Člověk obvykle během půl hodiny pochopí základ. A pak už to létá správným směrem,“ říká český reprezentant v pořadu Přežít na platformě FocusOn.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/uci-ceske-vojaky-prezit-jen-s-prakem-pradavna-zbran-zaziva-boom/

Nowak netušil, že jej moderní praky jednou uživí. Věnoval se lukostřelbě, ale vadilo mu nosit těžké vybavení. Zlom přišel při návštěvě přátel v Británii, kde viděl, jak místní používají praky k regulaci přemnožené zvěře. Zaujala ho jednoduchost zbraně i to, že na rozdíl od nože je v Británii lov s prakem legální.

„Byla to náhoda. Viděl jsem, jak tam lidé střílejí prakem, a začalo mě to bavit,“ vzpomíná.
První praky vyrobil v malé dílně. Po třech kusech měl dalších pět objednávek. Z koníčku se rychle stal byznys a později i cesta ke sportovní reprezentaci. Český tým vyhrál mistrovství Evropy v Itálii, kde porazil i čínské a americké střelce.

Celosvětový fenomén. Největší základna je v Číně

V Číně jsou přísná legislativní omezení na držení zbraní – zakázané jsou nejen střelné zbraně, ale i vzduchovky a dokonce i luk lze vlastnit jen jako člen klubu s průkazkou. Právě proto je tam prak mimořádně rozšířený. „Nemají tam moc na výběr a když chtějí něco používat ke střelbě, střílejí prakem. Proto je to tam tak rozšířené,“ vysvětluje Nowak. Dodává, že v Číně existují specializované střelnice, kluby a dokonce i profesionální střelci, kterých může být až stovka.

Nowak odhaduje, že v Číně existuje až stovka lidí, kteří se živí výhradně tímto sportem. I proto není náhoda, že držitel světového rychlostního rekordu pochází právě odtud. V Guinnessově knize rekordů má zapsaných 29 přesných výstřelů za minutu.

Přesnost, výkon a moderní materiály

Moderní praky mají s dětstvím málo společného. Střílí se v horizontální poloze, používá se ocelové střelivo a míří se přes světlovodné vlákno.

Na závodech se běžně střílí na vzdálenost 10 až 20 metrů do terčů o průměru čtyři centimetry. Díky moderním gumám dosahuje projektil energie kolem 30 až 35 joulů.
To je více než většina běžných vzduchovek a podle Nowaka to stačí k tomu, aby střela prorazila dvoucentimetrovou MDF desku. Praky si navrhuje sám, vyrábí je z velmi odolného lineárního polyetylenu a gumy si nechává vyvíjet v Německu tak, aby měly stejný výkon v mrazu i vedru.

Česká armáda si vybrala prak. Bez něj by nic neulovili

V únoru letošního roku se dělostřelci 13. ,,Jaselského,, pluku účastnili týdenního kurzu přežití. Bez jídla, bez zásob: jen s možností něco ulovit nebo nasbírat. Mezi možnými nástroji měli kuši, foukačku a prak. Nakonec vybrali právě prak.

Nowak vysvětluje, proč to byla logická volba. Prak je extrémně lehký, doslova váží jen několik desítek gramů. Je okamžitě připravený k použití a je naprosto tichý, takže nepřitahuje pozornost. Dá se trénovat prakticky kdekoliv, protože střelu dokáže bezpečně zastavit i jednoduchá zavěšená látka. Vojáci díky němu ulovili rybu i bažanta — bez praku by podle něj neulovili nic.

Až šest set výstřelů denně. Rok bez pauzy

Nowak se řadí k absolutní špičce díky tvrdému tréninku. Střílí denně už více než rok — obvykle jednu až tři hodiny denně. Někdy až šest set výstřelů za den. Guma vydrží zhruba šest set opakování, což znamená, že při tomto tempu mění vybavení každé dva dny. Aby zůstala bezpečná, řeže ji kónicky tak, aby při prasknutí vždy odlétla směrem od obličeje.

Trénuje také taktiku a psychiku, protože na soutěžích se běžně soutěží před publikem nebo v online přenosech, které sledují tisíce diváků.

Instinkt? Ne. Je to přesná technika

Mnoho lidí si myslí, že střelba z praku je instinktivní disciplína, že se jednoduše zamíří „od oka“. Nowak to odmítá. „Instinkt vznikne až po tisících výstřelů. My míříme přes bod, mechanicky, ne instinktivně. Je to přesné a opakovatelné.“

Zdůrazňuje také odpovědnost při tréninku. Podle něj by střelec nikdy neměl napínat směrem k lidem a měl by se vyhnout tvrdým překážkám, od kterých se může střela odrazit. Považuje za samozřejmé používat ochranu očí, protože i malý kousek gumy může způsobit zranění. Ať už člověk střílí kdekoli, musí vždy sledovat, co je za cílem — bezpečnost je podle něj stejné téma jako samotná technika.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak přesně probíhal armádní kurz přežití, ve kterém dělostřelci spoléhali na Nowakovy praky?
Jak funguje online soutěž s čínskými rozhodčími a co je v ní nejtěžší?
Jak vypadá výroba jednoho profesionálního praku krok za krokem?
Jaké různé styly střelby používají evropští, čínští a americkí střelci?
Co se děje během psychického tréninku před závody, kde rozhoduje každý milimetr?Ukázat více

Reference

Naši spokojení klienti

Co říkají ostatní

Co říkají účastnící kurzů?

Přežít — podcast, který vám otevře oči

Svět, který jsme znali, se bortí. A to nejhorší teprve přijde, říká geolog Cílek

Outdoor Survival v médiích

Přežili jste kurz?
Zvládnete i útěk přes hranice?

Reference

Naši spokojení klienti

Co říkají ostatní

Co říkají účastnící kurzů?

Přežít — podcast, který vám otevře oči

Svět, který jsme znali, se bortí. A to nejhorší teprve přijde, říká geolog Cílek

Outdoor Survival v médiích

Přežili jste kurz? Zvládnete i útěk přes hranice?

Přežili jste kurz?
Zvládnete i útěk přes hranice?